Od příletu do Česka jsem mimo. A to doslova, mimo tělo a mimo přítomnost. Nelíbí se mi tady. Nelíbí se mi krajina z letadla, nelíbí se mi na letišti, nelíbí se mi v autobuse. Nelíbí se mi čeština, nelíbí se mi pohledy lidí a nelíbí se mi revizor, který pár zastávek od letiště zkásne o osm stovek cizince, který si neštípnul lístek. V metru se mi nelíbilo nikdy. Ale dnes se mi nelíbí dokonce ani na Jiřáku, kam jedu na oběd do Happy Beans, na kafíčko do Miners a nakoupit na trhy. Že se mi pak nelíbí ve Strašnicích a ve vlastním bytě už mě vlastně moc nepřekvapí. Žádné „všude dobře, doma nejlíp“ se tedy tentokrát nekoná.
