Flashback to my father’s house in the last days of 2020. I’m touched. I’m proud. Of the girl, I see there. Sitting at the kitchen table she writes to the first page of her 2021 journal the following words. “We must let go of the life we have planned, so as to accept the one that is waiting for us.” This is everything she knows at that moment. She feels that is what the next year will be about. And she is right. Although reality will exceed all her expectations. As usually. She managed the impossible during the year. I don’t even understand how she did it. I take my hat off to her and thank her. “You’re welcome” she responds through my lips.
BILANCE
Pauza od blogu, knihy, přemýšlení, minulosti i budoucnosti
Venku, s lidmi, flow, životem a přítomností
Milion zážitků a chvil, pro který stojí za to žít
Plno smíchu, radosti a štěstí
2 úžasný výlety v úžasný společnosti
2×20 orlů nad hlavou a proto 1 splněnej sen a mnoho slz v očích
2 narozeninový party, 1 s reprákem a 1 s kytarou, 1x Wild World na přání
4x v horách při hvězdách a při měsíčku, 2x sama, 1x v bouřce
1 taneční lekce v horách při měsíčku
1x zamilovaná, 2 společný noci a 2x vzhůru do svítání
pár vlastnoručně připravených kafí, prvních v Řecku, 1 vlastnoručně připravený freddo espresso, první vůbec
1 double espresso od potenciální tchýně a proto 1 skákání radostí na záchodě
1 brigáda při zavírání kavárny aneb Švýcar a Pákistánec kopou společně lopatou
1 romantická večeře, stůl přinesenej k lehátku, noky z hliníkový krabičky a limonáda z plastu aneb 2021
pár úvah o svobodě slova a nakonec pár smazanejch vět, protože to prý tak bude lepší, 1 pocit porážky a 3 skvělí kamarádi, co mě z toho dostali
BILANCE
Víc doma, integrace, zpomalení, uvnitřnění (protože zataženo a protože menstruace)
Hodiny prosezený na balkoně s rokem 2020, psaním a přemýšlením
Obrovská vděčnost za všechny ty splněný záměry a za ten kus cesty, kterej jsem ušla
1 velkej pokrok v kroužení bokama a 1 lekce hoola hop
Hlídání, venčení a vůbec hodně času strávenýho ve společnosti psů
Léto zpátky, víc venku, víc na pláži
Jídlo z krabiček u stolu pro židy aka nová nedílná součást našeho místního neočkovaného života
Stejně jako covid talks
1 hovor s rodinou, z lehátka a o covidu (protože do kavárny nemůžu a protože začínám mít potřebu diskutovat, mluvit a naslouchat)
Poslední hotovost utracená za double espresso (protože double espresso je láska a priorita a místní bankomat v zimě nefunguje)
1 večeře u normálního stolu z normálních talířů (pššt)
1 užitá procházka na západ, snaha přimanifestovat párty a nakonec ležení na lehátku, mrznutí, koukání na hvězdy a přemýšlení
1 konverzace o lovu ryb harpunou, rychlých autech a okamžicích blízko smrti
Zintegrováno, odpočinuto, připravenost na nové zážitky, a proto 1 naplánovanej výlet
Od příletu do Česka jsem mimo. A to doslova, mimo tělo a mimo přítomnost. Nelíbí se mi tady. Nelíbí se mi krajina z letadla, nelíbí se mi na letišti, nelíbí se mi v autobuse. Nelíbí se mi čeština, nelíbí se mi pohledy lidí a nelíbí se mi revizor, který pár zastávek od letiště zkásne o osm stovek cizince, který si neštípnul lístek. V metru se mi nelíbilo nikdy. Ale dnes se mi nelíbí dokonce ani na Jiřáku, kam jedu na oběd do Happy Beans, na kafíčko do Miners a nakoupit na trhy. Že se mi pak nelíbí ve Strašnicích a ve vlastním bytě už mě vlastně moc nepřekvapí. Žádné „všude dobře, doma nejlíp“ se tedy tentokrát nekoná.
Dlouho jsem čekala, až přijde tohle rozhodnutí, a teď je tady. Čas pověsit vejšku na hřebík. Čas přestat luxovat starý koberec, pod kterým čeká nová podlaha. Už dva roky třídím svůj život, po všech stránkách. Je to proces, je to cesta. Když váhám, jestli něco vyhodit anebo ne, přesunu to na čas do vedlejšího pokoje. Je to taková mezifáze, než se rozhodnu. Nebo spíš než seberu odvahu se rozhodnout. Má přerušená studia čekala osm měsíců ve vedlejším pokoji, a teď přišel čas vynést do smetí i je.
“What do you do for a living?” Guys… is there really something we have to do for living apart from being alive? What if we change the order? What if we live first and then do things? Do them because we can, not because we must. To live, to breathe, to feel, to love. That’s what I do for a living.
What if I tell you that your days could be absolutely amazing? Really, all of them. And that the only thing you have to do is to allow them to be. Allow yourself to live a wonderful life. The life of your dreams. I know, we have been raised to strive, to struggle, to fight, to sacrifice ourselves and to suppress our needs. But what if I tell you that you don’t have to do that. What if I tell you that you really can live what you want. How does it feel?
The moment you pass the security. Everything is left behind. You own just these things on your back. No plans, no schedule. Not knowing where you gonna sleep tonight. You turn on airplane mode and everything stops. No past, no future, just this moment. Not alone, but still on your own. Just you and the world. Just you and the life. Going with the flow. AN ABSOLUTE FREEDOM. #travel #travelsolo 🛫
BILANCE
1 nachlazení, 3 dny v posteli a definitivně zmařená snaha utéct od vlastních pocitů
Nezbývá než ponor a konfrontace (chvíli v prdeli, chvíli v srdci – cituji labuznice_vendy, líp bych to neřekla)
Sebeláska, sinusoida, přijetí, RUŠka a velkej velikej odhozenej balvan (o tom víc jindy)
1 svatební slib sama sobě (doporučuju!)
1 zmrtvýchvstání, fyzicky i duševně (doporučuju!)
Mezitím konec sezóny, zavřený Petrino a návrat počasí do srpna (čas tady opravdu plyne zvláštním způsobem)
Nejhezčí západy, východy a červánky
Hodiny práce, 1 zveřejněnej blog, o knize akorát se všemi mluvím
Hory žádný, bolí mě noha
1 covid krize a proto 1 zapečenej lilek na pláži a 1 večeře v sekci pro židy ala neočkovaný, přesto vděčnost, protože i toto je nelegální
2 zcela famózní party plný místních, jídla, pití, řecký hudby, tance, zpěvu, smíchu a proto 2x v posteli ve 4 ráno
Nespočet nádherných setkání, sblížení, konverzací, objetí a podpory
BILANCE
Rutina pokračuje, sinusoida stoupá a transformace nenechává odpočinout
Prolínání časových rovin, opakující se cykly, zajímavá kompozice; žiju film, škoda, že to nikdo netočí
Jóga, meditace, hory, psaní, čtení, přemýšlení
Pokoj polepenej motivačníma cedulkama
1 kudlanka nábožná
1 výlet do města za příšerným počasím, výběrovou kávou, náplněmi do pera, bio zubní pastou, nákupem řeckých konzerv, burákových másel a veganských sýrů
1 svátek oslavenej sezením v dešti s výběrovou kávou a karamelovým muffinem (protože covid free area a my nejsme očkovaný)
1 holčičí večer s Mamma Mia (protože Stathis s Christinou aka adoptivní rodiče jsou pryč, a my aka velký holky hlídáme dům a psa)
1 rodinný nedělní výlet do hor za vodou, výhledy, obědem v taverně, bytím pospolu a pečeným kozím masem (koza byla šťastná, běhala po horách a babička bude mít radost, že jím maso)
Pár dní podzimu a 1 ukončená sezóna